KOPTA Hl

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

si ��ci. Kdyby to byl d�lal aspo� pro sv�ho otce! Ale bylo mu
p�ece jen leh�eji, mohl-li zaraziti motyku na rovin�, kde do-
sud nikdo nele~el, a sm�l-li mat�iny kosti nechati na pokoji,
jak je srovnal �as a vyb�lila zem�. Z vlastn� v�le vybral hrobn�-
kovi m�sto zde, na mal� nedot�en� ploae, a od za��tku byl
rozhodnut, ~e ho k matce neulo~�. Poh�eb byl v ned�li odpo-
ledne a Douaov� slyaela zvonit a~ na postel. Jeden odch�z�,
druh� p�ich�z�, pravila b�ba, dej j�, Bo~e, at�st�, je to hol�i�-
ka. Sv�tnice von�la tlen�m i kv�tinami, he�m�nkov� odvar,
zbarven� krv�, v�k�iky a k�e�e s hlasem zvonu. �as ne�ek�,
vlaky se nezastav�, Douaa byl venku p�ed domkem a na to
nikdo nic nedal, ~e byl dnes plach� a rozt�kan� a ~e se mu
praporek t��sl v ruce jako k�ehk� lupen. Tak poj�te, k�i�ela
na n�ho b�ba z okna, u~ m�~ete dovnit�, vylouplo se to jako
kv�t. Musil vydr~et, a~ prolet�l kolem n�ho posledn� v�z,
a potom m�l jeat� zdvihnout z�vory. Ale cht�l je nechat dole
a let�t do domku, kdy~ vtom b�ba jeat� vyk�ikla: Je to hol-
�i�ka! `kublo to s n�m, jako kdy~ do n��eho vraz�. �ekaje
syna, srazil se s dcerou, jej�~ p��chod zapomn�l pozdravit.
Jeat� zdvihnu z�vory, �ekl najednou mrzut�.
A ael pomalu ke sloupu s klikou, kterou bral do ruky jako
kdy~ chce zahr�ti smutnou p�se�. To�il j� zdlouhav� a apatic-
ky, op�ral se levou rukou o k�l, jako kdy~ se boj�, aby se neza-
�ala to�it nazp�t. C�til se velmi sl�b po p�est�l�m nap�t�. Kdy~
kdysi �ekali Fanynku, nekladl podm�nek. Te� se mu dovnit�
ani p��lia necht�lo, ale copak d�t� za n�co m�~e? On se ho
p�ece jen b�l. V�d�l, ~e ho o n�co p�ipravilo, o n�co velmi
ur�it�ho a v myalenk�ch pevn� vybudovan�ho, chodil ji~
po m�s�ce s kr�sn�m obrazem chlapce v hlav�, jako by ho ji~
dr~el za ruku a hr�l si s n�m na medv�da V k�lu to cvaklo,
z�vory byly naho�e, bry�ka s kn�zem, kter� se zpozdil, p�ej�~-
d�la silnici. To v�m to jde dneska n�jak zt�~ka, volal
na Douau ko��, neboe ve sp�chu, kter� m�l, mu p�ipadala Dou-
aova pr�ce dvojn�sob zdlouhav� Mus�m to namazat, �ekl
jako na omluvu, je to u~ sam� rez. A tak� n�kolik lid� p�ealo,
~ena s �ern�m a�tkem na hlav�, snad hrobn�kova vzd�len�
p��buzn�. A jo, on m� dneska starej Zuzka poh�eb. Byl bych
taky ael, kdyby Aninka nele~ela. ��kal si to pro sebe cestou
k domku a slyael, jak ve vsi zvon� ji~ skoro p�l hodiny. To m�
ta holka smutn� p�iv�t�n�. Ale nemyslil p�itom jen na ten zvon.
Myslil tak� na sebe a na sv�j velk� stesk, kter� se prost�el
v jeho srdci. Otev�el zticha dve�e, nahl�dl dovnit� nejprve jen
�kradkem a pak se p�iaoural k posteli, s �epic� v ruce, jako
se tak� chod� k rakvi. Pot�a t� p�nb�h, Aninko, m�a to teda
ve zdrav� odbyt�.
��kal to n�zko nad n�, nad jej�mi zav�en�mi zraky, a vid�l jej�
v��ka, jeat� cel� promodral�. Vzala mu ruku jako popam�ti,
c�til ji, vlhkou a prochladlou. jak se jeat� chv�je a nem�~e
se ani sev��ti. Budea ji m�t r�d? aeptala skoro nez�eteln�,
jako by se c�tila n��m vinna a jako by ho z�rove� prosila, aby
vaecko svalil na ni. No budu, to v�a, ��kal roztr~it�. B�ba si
toho vaimla a nedovedla pochopiti jejich rozhovor. Vid�la,
kterak v�h� se sv�m pohledem, kterak prodl�v� st�le u l�~ka
~eny a k d�t�ti se neobrac�. B�by nemaj� daleko k �ern�m mya-
lenk�m, pln�m podez�en�, b�by maj� velikou obrazotvornost.
Jako kdy~ se k tomu nechce hl�sit, myslila si potuteln�, co-
pak se tu asi stalo? Tak p�nb�h po~ehnej, pozdravil ko-
ne�n� Douaa mal� ho tvora, promodral�ho i r�~ov�ho, zmuch-
lan�ho jeat� a zkroucen�ho, jak byl d�mysln� slo~en v mat�i-
n� l�n�. Dej~ to p�nb�h, odpov�d�la b�ba m�sto d�e�tka.
Ale nep�estala p�itom pokukovati po Douaovi, jeho~ rozpaky
byly st�le z�eteln�. Jak�~ pomoc, stalo se, d�t� za to nem�-
~e, �ekl usm��en�. A b�ba vyvalila o�i zcela neskr�van�, ne-
boe se j� zd�lo, ~e t�mto povzdechem m� sv� dohady potvrze-
ny. To je jist�, ~e d�lala vz�p�t� jakoby nic, usm�vala se a po-
kaal�vala, ��kala vaelicos rozmarn�ho, co ��kaj� b�by p�i sv�m
�emesle. Vaecko jejich po��n�n� je podobno ob�adu, lety vy-
tvo�en�mu a nau�en�mu, b�by jsou vaude stejn� a my jsme
se vaichni narodili s jejich pov�davou pomoc�. M�ly n�s
v dlan�ch jako peka� nehotov� t�sto, hn�tly n�s a opl�caly, aby-
chom m�li rovn� k��~, vae zk�iven� narovn�valy, ��kaj�ce k tomu
n�co vesel�ho, co zn�lo jako starod�vn� po�ekadla. Venku
zazn�l sign�l. Douaa jej p�iv�tal, tou~il po voln�m vzduchu.
Naklonil se k ~en� a pol�bil ji, b�ba to ani nevid�la, vid�la jen,
jak odch�z�, rychle a osvobozen�. Otc�m, i kdy~ se narodilo
to, co �ekali, b�v� v prsou nevoln�, jsou n��m velmi dojati
a v~dycky zatou~� po chv�li samoty. Doua�v zmatek a t�se� byly
dvojn�sobn�, poznalo se to tak� na tom, ~e za b�l�ho dne
uchopil lucernu, kter� st�la u lavice, a vyb�hl s n� p�ed pr�h,
kde hodnou chv�li st�l, ne~li si uv�domil sv� popleten� po��-
n�n�. Zvonek ve vsi ji~ dozn�l, rakev s hrobn�kem padala dol�,
B�rt�k p�i tom pom�hal. Lid� �ekali, ~e Ferda bude �e�nit,
jak to tu bylo zvykem, ~e pod�kuje za rodinu vaem ��astn�-
k�m poh�bu a odpros� jm�nem nebo~t�ka, aby byly vaecky jeho
h��chy v�dom� i nev�dom� odpuat�ny a vaecka protivenstv�
zapomenuta. Ale Ferda ml�el a odeael od hrobu hned
za kn�zem. Vid�li, jak ho dob�h� a za k�ov�m zastavuje, jak
s n�m rozmlouv� a vz�p�t� vede k sob� do domku. Nev�m,
co s t�m m�m d�lat, dohromady to nic nen�, ale mn� to nepa-
t��. Lehl na zem a s n�mahou vytahoval ranec, kter� dob�e
zn�me, neboe jsme jist� nezapomn�li, jak jednoho r�na str-
kal hrobn�k svou hlavu pod vlak, odhodiv p�edt�m n�co dosti
t�~k�ho do strouhy. To je to, co n�kdy naael mezi kostmi
ve star�ch hrobech, ��kal Ferda, rozbaluje ranec. V�d�l o t�ch-
to v�cech pouze z otcova vypr�v�n�, nikdy je nevid�l, ani ru-
kama neohmatal. Te� poprv� no�il prsty do tajemn� hloubky
a s�m byl dosti zv�dav, co vlastn� vylov�. Vysypte to na st�l,
bude to rychleja�, pravil kn�z a kosteln�k, kter� sem strkal hla-
vu, �ekl: Taky bych myslil. Ferda tak u�inil. Zachrastilo to jako
star� kosti, chv�lemi jako zreziv�l� kov. Nebylo divu, ~e vaich-
ni myslili na zlato, na prsteny, n�uanice a n�ramky. Musili
se d�t do sm�chu, kdy~ se to vyhrnulo na st�l a zklamalo je-
jich o�i.
Byly to r�~ence, napolo rozpadl�, zrezav�l� podk�vky ze sel-
sk�ch bot, spousta h�eb�k� a plechov�ch ozdob, zejm�na k��~-
k� nebo zase Kristov�ch t�l, pod nimi~ shnilo d�evo. Dv� zla-
t� bro~e se leskly skoro jako nov�, ale musili dlouho p�ehra-
b�vati toto bohatstv� podiv�novo, ne~li na n� p�iali. Naaly se tam
tak� drobn� mince b�~n� hodnoty, a pon�vad~ se nedovedli
rozpomenouti, ~e by bylo zvykem d�vati k�eseansk�ch nebo~- [ Pobierz całość w formacie PDF ]

Menu